Kůže je jeden z největších orgánů na našem těle. Většinou si ale neuvědomujeme, že je to orgán prostupný – tedy že všechno, co na kůži dáme, se ve větší či menší míře vstřebává do těla, kde to buď prospívá, anebo škodí.

Znáte to, jakmile balíte na nějakou delší cestu, potřebujete svoji kosmetickou taštičku: šampón, kondicionér, sprchový gel, mýdlo, deodorant, voňavka, zubní pasta, ústní voda, pleťové mléko, denní krém, noční krém, krém na ruce, pánové voda po holení, dámy řasenku, pudřenku, rtěnku, oční stíny, oční linky, rozjasňovač pleti, a pro jistotu nějakou tu vložku nebo tampón, popř. cestovní tubu prášku na praní. Když si přečtete složení jednotlivých výrobků (použijte lupu), většině názvů vůbec nebudete rozumět. Je všechna tahle chemie opravdu nutná? Je vůbec prospěšná?

Když jsem jako malá holka jezdila na indiánské tábory, lámala jsem si hlavu nad tím, jak to asi dělali lidé dříve, jak o sebe pečovali. Velmi dobře jsem si uvědomovala, že to, co nám reklama předkládá jako nepostradatelné každodenní nezbytnosti, jsou ve skutečnosti poměrně nové výmysly a vynálezy, bez kterých se lidé v dřívějších dobách určitě museli nějak obejít.

Postupným pátráním jsem došla ke zjištění, že všechny tyhle takzvané kosmetické nezbytnosti nejenže ve větší či menší míře škodí našemu zdraví, ale také neúměrně ohrožují ekologickou rovnováhu naší jedinečné planety. Kromě toho jsou všechny tyhle produkty v součtu poměrně drahé, polovinu z nich ve skutečnosti vůbec k ničemu nepotřebujeme. A tak jsem je jeden po druhém postupně přestala používat a úspěšně je nahradila přirozenějšími alternativami. Podařilo se mi objevit a vyzkoušet různé přírodní varianty, které prospívají mému zdraví, a zároveň šetří planetu i mojí peněženku. Věřím, že si je taky oblíbíte, tady jsou některé z nich:

 

Mytí vlasů

Dlouho mě trápily lupy a hodně citlivá, svědivá kůže ve vlasech. Vyzkoušela jsem spoustu šampónů, drahých i dražších, s označením líbivých značek i s označením bio.

Na nějakou chvíli to vždycky pomohlo, než si kůže zvykla na nový přípravek a pak vše od znova. Pak jsem nedávno objevila no-poo, tedy metodu mytí vlasů bez šampónu, a zajásala jsem. Opět se ukázalo, že kromě té obecně uznávané a propagované cesty, která se prezentuje jako jediná možná, existuje mnoho přírodních alternativ. Vlasy je možné mýt zeleným jílem, vaječným žloutkem, jedlou sodou, nebo třeba žitným kvasem. Ve skutečnosti na umytí stačí obyčejná voda a rozhodně není nutné vlasy umývat každý den. To pouze v případě, že dlouhodobě používáte na mytí šampón. Pokožka hlavy si totiž potřebuje zachovávat jistou přirozenou mastnost. Šampóny ale odstraní i tuto ochrannou vrstvu a kůži na hlavě neúměrně vysuší. V reakci na to začne kůže produkovat více mazu, tím pádem se vlasy rychleji mastí a jsme v začarovaném kruhu, který nejvíce svědčí kosmetickému průmyslu.

Já jsem vyzkoušela umývání sodou, po tom je ovšem potřeba vlasy opláchnout citrónovou šťávou nebo jablečným octem smíchaným s vodou, aby se vyrovnalo pH pokožky, samotná soda pokožku hlavy dlouhodobě také vysušuje. Mým favoritem se ale stal žitný kvas, který má přirozeně správné pH a vlasy i pokožka jsou po něm opravdu nádherné a voňavé.

Použití žitného kvasu stejné jako u klasického šampónu, jen s tím rozdílem, že nevytváří pěnu. Ta je ale pro mycí efekt zcela bezvýznamná, na odlišnou konzistenci si s trochou praxe snadno zvyknete. Kvásek nanášejte do mokrých vlasů, vmasírujte do pokožky, nechte chvíli působit (můžete si mezitím třeba vyčistit zuby, recept na domácí zubní pastu najdete níže) a pořádně vypláchněte vodou.

Pokud jste až dosud používali klasický šampón, může se stát, že několik týdnů potrvá, než si vaše vlasová pokožka znovu vytvoří svou přirozenou rovnováhu. Vyplatí se vytrvat, nejdéle do dvou měsíců zjistíte, že pokožka hlavy nesvědí, že vlasy získaly přirozený lesk a poddajnost, snadno se rozčesávají, konečky se netřepí a hlavně, už si nepotřebujete mýt vlasy tak často, jako dřív.

 

Čištění zubů

Většina běžně dostupných zubních past obsahuje látky, které ve větší či menší míře škodí nejen zubům, ale pokud je pravidelně byť v malých množstvích a omylem polykáte, pak škodí i celkovému zdraví, zejména střevnímu mikrobiomu. Proč si dávat do pusy něco, co vám může potenciálně uškodit? Pěnidla, sladidla, bělící složky, emulgátory, fluoridy, konzervanty, barviva, aromata, parabeny, a v ústní vodě alkohol, který vysušuje a hlavně desinfikuje. Jednotlivě mohou být tyto látky možná v malém množství neškodné, nezapomínejte ale na koktejlový efekt a především to, že pastu používáme každý den po mnoho let. Všechno, co si strkáme do pusy, našemu zdraví buď škodí, nebo prospívá, a tak je tomu i v případě zubní pasty.

Málo se také ví, že používání ústní vody zásadním způsobem ohrožuje rovnováhu střevního mikrobiomu. Zjednodušeně řečeno střevo začíná už v puse, a všechny kolonie bakterií, které v puse máme, tam mít potřebujeme. Jen je potřebujeme udržovat ve správné rovnováze. Ústní voda zabíjí všechny bakterie a rovnováhu zásadně narušuje. Místo klasické ústní vody je dobré použít nápoj z mladého ječmene, který v puse obnoví vhodné pH. 

Návodů na výrobu domácí zubní pasty najdete na internetu několik. Velmi často se jako základ používá kokosový tuk, jedlá soda a tea tree olej, tahle kombinace mně ale chuťově velmi zklamala. Recept, který vám předkládám, se mi podařilo vychytat asi na třetí pokus, můžete si ho libovolně upravit dle vlastních chuťových preferencí.

 

Moje domácí zubní pasta:

3 čajové lžičky křemeliny v prášku

2 rozdrcené tablety chlorelly

¼ lžičky sody

2 čajové lžičky prášku Ozovit (peroxid hořečnatý)

½ čajové lžičky jemně nadrcené sušené stevie

voda

 

Nejprve důkladně promíchejte všechny sypké ingredience, poté postupně přidávejte vodu až dosáhnete požadované konzistence. Uchovávejte v uzavřené skleničce, vydrží zhruba týden. Trvanlivost můžete prodloužit přidáním kapky tea tree oleje, nebo lze pastu uchovávat v sypké podobě a vodu přidat až na kartáčku před každým jednotlivým čištěním, tak vydrží nejdéle. Pasta je vhodná a bezpečná i pro čištění zubů u dětí, její chuť si můžete upravit podle vlastních preferencí přidáním nebo odebráním jednotlivých ingrediencí. Děti budou s výrobou rádi pomáhat a o to raději si pak budou zoubky čistit. A vůbec nevadí, když pastu také spolknou.  

 

Koupání

Při koupání často používáme sprchové gely. Konvenční sprchové gely ale kůži pouze zbytečně zatěžují další dávkou chemie. Voda myje. Na odstranění hrubších nečistot bohatě postačí obyčejné mýdlo, jádrové, nebo různé domácí přírodní varianty. 

Sprchový gel má smysl, pokud máte pokožku se sklonem k extrémnímu vysušování. Pokud je kůže oslabená, pak často není schopná udržet si vlastní pH. Samotná voda má jiné pH a může rovnováhu narušit. Pocítíte to jako intenzivně vysušenou kůži po sprchování, která pne a táhne. V takovém případě se vyplatí použít kvalitní přírodní produkt, který pomůže pH pokožky ochránit. 

Po koupání nám zase kosmetický průmysl přináší nejrůznější tělová mléka a krémy po koupání.

Nejlepší péče o pokožku po koupání je jedlý panenský olej vtíraný přímo do vlhké kůže.

Opakuji: Do vlhké kůže! Použít můžete jakýkoliv olej, který je vám příjemný svou konzistencí i vůní (olivový, konopný, jojobový, ...), můžete je i libovolně míchat až si vytvoříte svého favorita. Pro sebe si míchám dva díly olivového a jeden díl konopného. Můžete přidat podle vůně i kapku přírodního éterického oleje, ne však, pokud máte zrovna rozjetá ložiska ekzému. Ani kokosový nebo mandlový olej by neměl do akutního ekzému přijít, kvůli vysokému riziku vzniku kontaktní alergie.

Jedlé oleje můžete použít také jako součást lázně při koupání ve vaně pro sebe i pro děti a nemusíte pořizovat speciální a drahé koupelové oleje, které jsou opět nacpané zbytečnou chemií.

 

Pokračování příště! Jaké jsou vaše domácí nechemické vychytávky? Napište mi!