Tuhle kavárnu jsme objevili zcela náhodou – jeli jsme nakoupit na trh na náměstí Jiřího z Poděbrad a nutně jsme potřebovali na toaletu. :D Takže jsem zaparkovala, zapadli jsme do první kavárny, pěkně jsme poprosili… Hned naproti dveřím čekal nastražený herní koutek pro děti. Syn se okamžitě vrhl na místní autíčka, takže mi bylo jasné, že ho hned tak neodtrhnu, ani když už původní potřeba byla vykonána. I začala jsem se rozhlížet po kavárně… Milá paní za barem se mě zeptala, jestli si něco dáme. Vysvětlila jsem jí, že bychom si dali moc rádi, ale že s námi je to složité – potřebujeme jídlo bez lepku, bez vajec, bez mléka…

„To není žádný problém,“ prohlásila ta dáma. 

Číst dál...

Když jsem se začala více zajímat o přirozené stravování v rámci plynutí ročních dob, narazila jsem na problém skladování potravin. Pokud také usilujete o to, aby ve vašem jídelníčku převládly lokální potraviny, pravděpodobně jste došli ke stejnému závěru:

V létě a na podzim máme hojnost lokální zeleniny a ovoce, v zimě a na jaře je to podstatně horší.

Číst dál...

Abyste pochopili unikátnost situace, musím jít trochu do historie…

Děti se stravují tak, jak to vidí u svých rodičů a jak jim rodiče dovolí (tedy hlavně ty menší). My jsme nikdy nebyli „ortodoxní“ a naše strava byla poměrně typická- západní. No znám děti, které jedí výrazně hůř, ale i tak se u nás snědlo poměrně dost sladkého.

Číst dál...

Do této restaurace mě přivedly společenské povinnosti. Slavili jsme v rodině promoci a po slavnostním obřadu byl naplánovaný rodinný oběd. Hledala jsem tedy místo v rozumné vzdálenosti od pražského Karolina, kde bychom se mohli najíst ve větším počtu a kde by i v obědové špičce zvládli vyjít vstříc náročným požadavkům speciální diety.

Číst dál...

Zavařování mě vždy lákalo, ale ve všech obvyklých postupech se používá poměrně velké množství cukru případně umělých želírujících přísad. Zajímalo mě, jestli je možné zavařovat i jinak a začala jsem pátrat a zkoušet.

Číst dál...