Dnes žiju spokojený život s manželem a malým synkem, plný běžných každodenních úskalí. Jsem šťastná a při pohledu do zrcadla už se nemusím stydět za svou kůži, naopak, konečně se sama sobě opravdu líbím. Už nemusím bojovat s neustálými záchvaty škrábání, které v mém okolí vyvolávaly v lepším případě soucit, v horším případě pohoršení. Už se nemusím zakrývat a schovávat svou kůži, mohu sportovat, cestovat, nosit pěkné oblečení, plavat, milovat se při rozsvíceném světle, žít naplno, žít bez nálepky „tohle já dělat nemůžu, protože jsem nemocná“. Namísto pocitů zoufalství a méněcennosti se nyní považuji za jednu z nejšťastnějších bytostí na Zemi a opravdu miluji své tělo. Ba co víc – jsem vděčná za svou někdejší nemoc a směr, jaký mému životu dala.    Nebylo tomu tak vždy. Ještě před několika lety bylo všechno jinak. Měla jsem vyrážku po celém těle, hnusný mokvající ekzém, který střídavě svědil nebo bolel. Žádné léky už nepomáhaly. V sedmnácti letech jsem byla závislá na kortikoidech a imunomodulačních přípravcích. Každý den ve škole byl pro mě doslova utrpením. Byla jsem nemocná, tlustá, vypadala jsem hrozně a cítila se mizerně. Proklínala jsem ekzém a nesnášela svoje tělo. Sakra, proč mi tohle dělá?

Bod zlomu

Když mi bylo devatenáct, brala jsem několikrát denně násobně zvýšené dávky snad veškerých v té době dostupných antihistaminik a imunomodulačních preparátů, ale stejně jako kortizon ani žádné léky už nezabíraly. Lékaři si mě předávali jako horký brambor. V té době také moje babička po dlouhé nemoci zemřela na rakovinu. Došlo mi, že musím začít něco dělat. Už jsem se nechtěla léčit, chtěla jsem se uzdravit. Místo toho, abych se ptala: „Kde najdu lék, který zmírní mé trápení?“, jsem se začala ptát:

„Co mohu já udělat pro to, abych se uzdravila?“

Když položíme správnou otázku, odpověď na sebe nenechá dlouho čekat. Dostala se mi do ruky bezhistaminová dieta a s ní první nápověda: Věnuj pozornost tomu, co jíš a bude ti lépe. Změnila jsem svůj jídelníček a hle: Do dvou týdnů se moje kůže začala zklidňovat. Věděla jsem, že jsem na správné cestě, byl to ale její pouhý začátek.

Opravdový zlom nastal v průběhu mé hospitalizace na specializované dermatologické klinice Schloss Friedensburg v německém Leutenbergu pod vedením současné primářky Dr. Silke Herold. Strávila jsem zde 16 dní plné péče, která mou rodinu stála značnou část úspor. Vyplatilo se to, protože pobyt na této klinice odstartoval v mém životě skutečné změny.

Musela jsem od základů přehodnotit všechno, čemu jsem dosud věřila.

Naučila jsem se nahlížet na nemoc a zdraví celostním pohledem a získala první důležité střípky do mozaiky zdraví. Během svého pobytu na klinice a následného samostudia jsem se podrobně seznámila s působením histaminu v těle a začala jsem se učit cíleně pracovat s vlastním podvědomím. Pochopila jsem, že za své zdraví jsem zodpovědná já sama, žádný lékař a ani nikdo jiný.

Začala jsem svůj život měnit. Proces uzdravení započal. 

V průběhu let následujících po mé hospitalizaci v Německu jsem od základů změnila svůj jídelníček, životní styl, pohled na svět a přístup k životu. Naučila jsem se naslouchat svému tělu a dobře se o něj starat, a mé tělo mi to oplácí dobrou službou. Zjistila jsem, co o mě má nemoc vypovídá a začala jsem s tou informací vědomě pracovat, což zlepšilo mé vztahy s mými nejbližšími. Přestala jsem být obětí nepřízně osudu a začala jsem vědomě a aktivně tvořit svůj život. A začala jsem svému tělu projevovat lásku a vděčnost.

Zdravá žena - zdravé dítě.

Ve dvaadvaceti letech jsem se konečně cítila dost zdravá na to, abych mohla uvažovat o založené rodiny. Miminko přišlo velmi brzy a mně se splnil velký sen. Když se ale i u mého syna objevil rozsáhlý ekzém, splnila se i má nejhorší noční můra. I tato zkušenost byla v mém životě velmi důležitá a poučná. Dnes je můj syn už zcela bez ekzému já se připravuji na další těhotenství. Tentokrát nespěchám – chci své tělo nejdříve důkladně pročistit a zregenerovat, posunout proces uzdravení zase o jednu příčku výš. Detoxikace probíhá z velké části přes kůži, ale mně to za to stojí. Co je rok nebo dva trápení s očistou ve srovnání s desítkami zdravých let, které přijdou poté? Zase se učím nové věci – například pokoru a rovnováhu. 

Uzdravení je cesta. 

A já jsem vděčná za každý krok. Jsem vděčná i za svou nemoc, která mě toho tolik naučila! Jen díky všem těm rokům vlastního utrpení a pátrání mohu dnes pomáhat dalším lidem. Pokaždé, když čtu pozitivní ohlasy od svých klientů vím, že to všechno mělo opravdu smysl. 

Díky svému někdejšímu utrpení dnes mohu pomáhat dalším lidem.

Má cesta k uzdravení byla plná pokusů a omylů a trvala dlouhé roky, protože nebyl nikdo, kdo by mě po ní vedl krok za krokem. Nabízím Vám svou pomoc, aby Vaše cesta k uzdravení mohla být kratší, než byla ta moje.

Uzdravení je možné, a není to žádné kouzlo, jen upřímná práce na sobě!

Srdečně Vaše Hanka