Atomizovaná moderní medicína vnímá ekzém jako onemocnění kůže, kožní lékař tedy předepíše mastě. V nejlepším případě doporučí návštěvu alergologa a úpravu domácího prostředí.

Běžný lékař chápe atopický ekzém jako nevyléčitelné utrpení, protože nepátrá po jeho vnitřních příčinách.

Lidskou bytost ale nelze rozdělit na jednotlivé části a tvářit se, že spolu navzájem nesouvisí. Lidská bytost je dokonalá ve své celistvosti a tudíž i každý problém je třeba vnímat celostním pohledem. Pak můžeme bolest a příznaky nemoci vnímat jako poselství, které nás má upozornit na chybu a pomoci nám vrátit se zpět do rovnováhy.

Všechno souvisí se vším.

Nejen že není možné oddělit od sebe při léčbě jednotlivé části těla, ale není ani možné chápat tělo odděleně od duše, která v něm přebývá: Stejně jako nemůžeme úspěšně léčit atopický ekzém, pokud se zaměřujeme jen na kůži a opomíjíme stav výživy, zamoření toxiny, vyváženou střevní mikroflóru a zdravou funkci jater; nemůžeme se dlouhodobě obejít ani bez hledání vnitřních psychosomatických příčin atopického ekzému. 

S kůží na trh. 

Atopický ekzém je v podstatě informace o tom, že jsme někde v našem životě potlačili nebo nedostatečně řešili nějaký problém, a on si nyní žádá naši pozornost touto cestou. Doslova prosakuje na povrch. Vnitřní příčina atopického ekzému může být u každého jiná, většinou jsou to ale věci, které souvisí s emocemi nebo vztahy – kůže je totiž orgán, který nás vymezuje vůči okolnímu prostředí.

Může jít o relativně „jednoduché“ problémy, se kterými jsme se setkali jako děti a v té době jsme je nedokázali řešit. Tento problém se uložil do našeho podvědomí a nyní, když už jsme jako dospělí dostatečně vybaveni k jeho řešení, na sebe znovu upozorňuje. Může ale jít i o komplikovaný problém, který se bez řešení předává z generace na generaci po rodové linii. 

Kůže jako barometr. 

Atopik tak může svou kůži vnímat jako jakýsi barometr rovnováhy a spokojenosti. Místo naříkání nad tím, jak nás naše tělo zrazuje, můžeme začít přemýšlet nad tím, před čím nás tento ochranný mechanismus našeho podvědomí varuje.

Zejména malé děti jsou velice citlivé na aktuální náladu v rodině. Dítě přirozeně touží žít v harmonii a každou nerovnováhu velmi citlivě vnímá a somatizuje. Nerespektující komunikace v rodině, nepřiznaná nespokojenost maminky, nedostatek pozorné lásky, to vše jsou věci, které se mohou projevit na fyzickém zdraví dítěte.

Mnoha dětem atopický ekzém zmizí kolem třetího roku života. V tomto období nastává takzvané období vzdoru, respektive období, kdy se dítě začíná vůči svým rodičům vymezovat, a jakoby se od nich oddělovat, mentálně se osamostatní a začne chtít prosazovat svou vůli. Zároveň na sebe přestane v takové míře přebírat konfliktní situace rodiny a začne uvnitř rodiny fungovat jako svébytná jednotka. Mezi druhým a třetím rokem se také stabilizuje imunitní systém a mění se případné potravinové alergie a nesnášenlivosti.  

Ve zdravém těle zdravý duch. 

A platí to i naopak. Nemocné tělo znamená, že duše, která v něm přebývá, potřebuje řešit nějaké skryté trápení a podvědomí na něj upozorňuje viditelným trápením těla. Chce to hodně odvahy, otevřít skříň, do které jsme léta ukládali své kostlivce. Mnohdy je ta skříň pořádně veliká, protože tam své kostlivce ukládaly i generace před námi. Vyplaví se mnoho bolesti. Upřímnost se ale vyplácí, protože jakmile odkryjeme a začneme řešit trápení duše, tělo se zklidní. Jakmile problém, který je třeba řešit, přesuneme z podvědomí do uvědomění, není už potřeba, aby na sebe upozorňoval utrpením těla. Celá naše bytost si oddychne a my můžeme vykročit na cestu zdraví a spokojenosti. 

Jak začít? 

Jsem toho názoru, že je třeba postupovat z venku dovnitř - tedy nejdříve zklidnit a ulevit trpícímu tělu a následně pátrat po vnitřních příčinách ekzému. Ukazuje se, že tato cesta vede k úlevě velice rychle, protože člověk jde svému problému naproti stejnou cestou, jakou na sebe problém upozorňuje, jen v opačném směru. Když člověk přijme přítomný okamžik nemoci, upraví své stravování a domácí prostředí, začne se láskyplně o své tělo starat, uleví se mu. Když navíc pochopí podstatu své nemoci a začne vědomě pracovat s emocemi, hranicemi a stresem, začnou se postupně odkrývat i vnitřní příčiny ekzému. Tak jako malé dítě nemůže běhat, dokud neumí lézt a chodit, je i při léčení ekzému potřeba postupovat krok za krokem, a zabývat se nejprve tím utrpením, které je známé a zřejmé.  Uzdravení není cíl, je to cesta. Cesta sebepoznání.

 

• < Předchozí